Motýli mizí z přírody a to je signál, že něco není v pořádku..

Úbytek motýlů a hmyzu obecně je vážný globální problém, který se v posledních desetiletích zhoršuje. Hlavními příčinami jsou podle vědců intenzivní zemědělství s používáním pesticidů, ztráta přirozených stanovišť v důsledku výstavby a rozšiřování měst, silniční doprava a klimatické změny. Němečtí vědci zjistili, že ve střední Evropě ubylo za posledních let 75 % hmyzu za posledních 25 let, konkrétně na území Jihomoravského kraje vymizelo asi 14% druhů denních motýlů.

Abychom je mohli chránit, musíme je nejprve poznat. Rozhodli jsme se tedy, že si zakoupíme housenky motýla babočky bodlákové a budeme je přímo ve třídě v motýlím stanu pozorovat, než dokončí svoji proměnu v motýla.

Když nám objednaná zásilka dorazila, našli jsme v krabičce přes 30 sotva 1 cm dlouhých chlupatých housenek. Říkali jsme si, že jsme zvědaví, zda z toho malého nic vůbec něco vyroste. Přenesli jsme je pomocí štětečku do malého kelímku s víčkem, kam jsme jim před tím připravili sladkou pastu jako potravu.  A vyrostlo: housenky se ve svém malém „domečku“ krmily, svlékaly a zase krmily, až se pěkně tlusťoučké zavěsily na víčka svých kelímků a proměnily v kuklu. A to všechny, i ty nejmenší, to zvládly za necelých 14 dní. Ve fázi tzv. pupy jsme je pověsili na stěny motýlího stanu, abychom je mohli pozorovat při proměně v motýla. Když jsme v pondělí, zhruba za týden, co se zakuklila poslední housenka, přišli do školy, už nás přivítaly první vylíhlé babočky bodlákové. Krmili jsme je nektarem a čekali, zda se všechny kukly vylíhnou. A během 5 dnů to opravdu zvládly. Koncem týdne nám v motýlím stanu poletovalo 17 motýlů a nastal čas se s nimi rozloučit a vypustit je.

Byly to úžasné 4 týdny. Naučili jsme se trpělivě pozorovat a být všímaví, vedli jsme si zápisy a nákresy, vyhledávali jsme informace a dozvěděli jsme se mnoho nového o denních motýlech. A aby nám nebylo líto, že jsme „naše děti” museli vypustit a navrátit do přírody, vytvořili jsme si na památku v hodinách výtvarné výchovy a pracovních činnostech babočky z papíru a drátků. Ty nám budou připomínat ty „naše“, které s námi měsíc vyrůstaly v jedné třídě. Slíbili jsme si, že uděláme všechno pro to, aby tyto malé létající drahokamy nevymizely z naší přírody úplně.  Co říkáte, nepřidáte se také? 

Žáci 4. tříd a jejich učitelky